Kostel sv. Jana Křtitele

 

Home
Up

 

 

Filiální kostel sv. Jana Křtitele v KroměřížiKostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži patří k nejcennějším barokním památkám na Moravě. V raném středověku stával na jeho místě románský, tzv. špitální kostel, který patřil johanitskému řádu a byl též zasvěcen sv. Janu Křtiteli.

Když biskup Karel Lichtenstein z Kastelkornu povolal v roce 1687 do Kroměříže piaristický řád, daroval mu i kostelík sv. Jana. Protože tento kostel byl pro řádové účely příliš malý, nechali jej piaristé zbourat a na jeho místě položil 9. září 1737 tehdejší rektor piaristické koleje P. Kornelius základní kámen nynějšího barokního kostela. Stavba byla provedena podle projektu biskupského architekta Ignáce Josefa Cyraniho z Bolleshausu. Ten použil schématu vídeňského chrámu salesiánek architekta d'Allia, jenž je tvořen oválnou lodí s dvojicemi bočních kaplí.

Stavba chrámu probíhala poměrně rychle. Již v roce 1740 byl hotov presbytář se dvěma sakristiemi, v letech 1741 – 48 byla stavěna hlavní chrámová loď a od roku 1750 se pracovalo výhradně na výzdobě interiéru. V roce 1757 byly instalovány varhany, k nimž bylo použito píšťal ze špitálního kostela. Varhanářem byl mistr Katzer z Králík.

15. srpna 1768 – tedy 31 let od položení základního kamene – byl kostel vysvěcen olomouckým biskupem Maxmiliánem Hamiltonem. Připomínkou této konsekrace (= svěcení) je 12 bronzových křížů umístěných po obvodu kostela.

Rozměry chrámové lodi jsou 21 m v délce a 15,8 m v šířce. Presbytář je hluboký 11,7 m a široký 9,5 m. Výška kopule nad podlahou je 35 m (+ asi 6m věžička na kopuli = celková výška kostela v exteriéru je cca 41m).

Výzdoba interiéru se vztahuje k oslavě sv. Jana Křtitele a podílelo se na ní mnoho – především moravských – barokních umělců.

Interiér kostela - presbytář s hlavním oltářemHlavní oltář v presbytáři je ozdoben obrazem nazvaným “Kázání sv. Jana Křtitele na poušti”. Zachycuje sv. Jana kázajícího zástupu slova o pokání a o příchodu Spasitele. Je to dílo rektora vídeňské akademie výtvarných umění Michelangela Unterbergera.

Po stranách oltáře jsou symbolicky umístěny dvě sochy, které představují vlevo – v osobě proroka Izaiáše – Starý zákon, a vpravo – v osobě otce sv. Jana Křtitele – Zachariáše – Nový zákon. Sv. Jan je pak mezi nimi jakýmsi pojítkem Zákona starého a nového. Zachariáš je spodobněn ve chvíli, kdy v době večerní oběti přichází do svatyně, aby zapálil kadidlo před Hospodinem – je to chvíle, kdy se mu zjevuje anděl se zprávou o narození syna Jana. Sochy jsou dílem olomouckého sochaře Pavla Tragera, žáka dalšího olomouckého mistra Ondřeje Zahnera. Ten je autorem venkovního sousoší na kostele – křest Ježíše Krista v Jordánu s adorujícími anděly.

Nad svatostánkem se nachází barokní kopie Cranachovy Madony. Pro stavbu oltáře a rokokové balustrády, která odděluje presbytář od hlavní chrámové lodi, bylo použito cetechovického mramoru. Stěny a sloupy jsou z mramoru umělého.

Kromě hlavního oltáře se v kostele nachází čtyři boční oltáře. Vpravo je to oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Hlavní obraz (opět dílo M. Unterbergera) představuje tohoto světce, jak chrání napadenou čest proti zlým jazykům. Anděl na jeho přímluvu vrhá blesk na jazyk jednoho z pomluvačů (vlevo dole). Horní freska oslavuje sv. Jana jako kněze – zachycuje jej při svátosti smíření, pro kterou byl Jan mučen. Po stranách jsou umístěny sochy dvou českých světců – sv. Václav (vlevo), mučedník pro spravedlnost, a sv. Prokop, oslavující Boží vítězství nad zlým duchem (proto má symbolicky spoutaného ďábla u svých nohou). Malý obraz na oltáři znázorňuje sv. Valentýna.

Naproti – na levé straně – je oltář Svaté Rodiny, kterou vidíme na hlavním oltářním obraze, který je rovněž dílem M. Untergergera. Nad oltářem je freska oslavující nanebevzatou P. Marii. Vlevo je socha sv. Barbory, jež má u nohou věž, do které byla uvržena vlastním otcem (pro svou víru), v pravé ruce pak drží kalich, který symbolizuje její spojení s Kristem i v posledních hodinách života. Proto je uctívána také jako patronka šťastné hodiny smrti. Vpravo vidíte sochu sv. Kateřiny Alexandrijské, patronky filozofů. Pravou rukou symbolicky podává Kristu zásnubní prsten, který – podle legendy – odmítla dát císařskému princi. V levé ruce drží meč, jímž byla sťata. Malý obraz ne oltáři znázorňuje sv. Teklu a jedná se o historicky jeden z nevzácnějších obrazů v kostele.

Vedle oltáře sv. Rodiny je oltář zasvěcený sv. Karlu Boromejskému, patronu piaristické mládeže. Na hlavním obraze prosí světec o odvrácení morové rány. Na horní fresce podává sv. Karel sv. přijímání sv. Aloisi. Po stranách jsou sochy světců – patronů proti moru – sv. Šebastiána s šípy v těle (ubodán římskými vojáky pro svou víru) a sv. Rocha raněného morem. Sv. Karel Boromejský pak měl chránit mládež od moru zla, špatnosti a hříchu. Malý obraz představuje sv. Vendelína jako pastýře.

Poslední oltář – naproti – je oltář sv. Josefa Kalasanského, zakladatele piaristického řádu. Je spodobněn na hlavním obraze i na horní fresce. Po stranách jsou sochy světic, které byly rozdavatelkami tělesných pokrmů – sv. Alžběta Durynská a sv. Františka Římská. Malý obraz představuje duše v očistci.

V kostele se nachází cyklus pěti fresek, které svým obsahem oslavují sv. Jana Křtitele:

1. První z nich se nachází v předsíni, je nejmenší a jako jediná původní – nerestaurovaná. Jejím autorem je Josef Stern a zachycuje Navštívení P. Marie u sv. Alžběty. Jako jediná je tato freska doposud nerekonstruovaná, původní.

2. Další 4 fresky jsou dílem brněnského mistra Jana Jiřího Etgense. Pod kůrem vidíme Jana Křtitele kázat Herodovi slovy: “Nesluší se mít tobě manželku svého bratra!” Tato freska je úmyslně ukryta v šeru – předzvěst budoucího Janova uvěznění za tato slova.

3. Freska nacházející se nad kůrem je oslavou narození sv. Jana Křtitele. Uprostřed je skupina postav, ve které – vpravo – sedí Janův otec Zachariáš a ukazuje na černou tabulku, na níž je latinsky napsáno: “JOHANNES EST NOMEN EIUS”, což znamená: “JEHO JMÉNO JE JAN”. Tato freska byla rekostruována v roce 1998.

4. V klenbě je zachycen Janův největší a nejvznešenější skutek – Ježíšův křest v Jordáně. Freska je malována podle Lukášova evangelia: “Když se všechen lid dával od něho křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice.” Je tu zachycena celá Boží trojice – Bůh Otec, Syn i Duch svatý.

5. Poslední freska se nachází v presbytáři a je glorifikací sv. Jana. Andělé nesou do nebe Janovu sťatou hlavu, jeho hůl a meč, kterým byl sťat. Čtyři postavy v rozích fresky symbolizují čtyři stěžejní křesťanské ctnosti – opatrnost, statečnost, spravedlnost a mírnost.

Na závěr ještě několik slov o kazatelně. Je to překrásné řezbářské dílo z 50. let 18. století – dílo Jana a Michaela Schraterových. Svou výzdobou se též vztahuje k Janu Křtiteli. Největší z andělů nese knihu otevřenou na stránce, kde je napsáno “EVANGELIUM AETERNUM” tedy “VĚČNÉ EVANGELIUM”. Anděl vlevo – s hlásnou troubou, na níž je napsáno “AUDITE VERBUM DOMINI” – “SLYŠTE SLOVO BOŽÍ” – symbolizuje hlas volajícího na poušti.

 

© 2000 – 2001 Římskokatolická farnost sv. Mořice Kroměříž
Všechna práva vyhrazena dle zákona!
Poslední aktualizace provedena dne 14.03.2001